Cesta za Marií z Magdaly

CESTA ZA MARIÍ Z MAGDALY

 

8. črven - 10. červen, Skalka u Doks (místo, kde se do české republiky poprvé opět vrátili vlci)

 

Cesta, která není cestou. Magdalská cesta je paradoxní v kontextu věci, které chceme nacházet a nalézáme až v okamžiku, kdy se vracíme na původní místo, jako výchozí bod, který je zároveň konečným. Cesta za Magdalou je cestou kružnice. Vyrůstala jsem v atheistické rodině, a přesto nebo právě proto, zůstávala v jejím oblaku parfémové vůně, sledovala biblické výjevy z obrázků ve starých chalupách, nechávala hlavou probíhat myšlenky :“Jak to, že je panna Maria všude stejně stará jako On a je to vůbec tahle Marie? Jak to, že mi nejde být v jakékoliv církvi, náboženství, komunitě... jak to, že slyším svou krev tak hlasitě? Jak je možné, když se miluji s mužem, že cítím všechny střepiny děl, které mu vzaly čas a mě to nebolí ba naopak? Jak je možné, že ač neznalá, dotknu se splašeného koně a on se uklidní. Jak to, že přejdu na druhý břeh a zpátky, když mě to nikdo neučil?“ Přicházely odpovědi, ale byly příliš moje. Za branou je tráva zelenější. Skočila jsem do ezoteriky, neezoteriky…, abych měla pocit, že mám na něco takového vůbec právo, jinak zapadnu do škvíry v parketách. Jenže co jsem já? 10 řádek kurzů ve svém životopise, recenze, inzerce, tisíce děkovných dopisů, když má setkání ženy označí velkým tichým „to teda bylo“ ? Abych byla v současném trendu? Moje esence je ticho, a to i když hovořím a já hovořím dost. Je to barevné ticho, ve kterém jsou odpovědi. Pak po čtyřicítce přichází zpocené noci, tělo se přerovnává, taví se v novou šanci lépe uchopit svůj počáteční bod a v něm se usmívá esence Magdaly a její moudrosti počátku v konci a konce v počátku. To jsem se naučila a v naslouchání učím dál. V tichu držím prostor pro nalzení své magdalské cesty, ty, které si přijdou vzít svou jemnou sílu.