Co je intuitivně vnímavý člověk zač?

Krása jakéhokliv druhu v nejsvrchovanějším rozvoji  pokaždé dojímá citlivou duši až k slzám."

E.A.Poe

 

S termínem "vysoce vnímaví lidé" (Highly Sensitive People) přišla Dr. Elaine Aronová, americká vědkyně zabývající se klinickým výzkumem. Označuje rys osobnosti, který se vyskytuje u části společnosti - odhadem  u  15- 20% populace. Teorie doktorky Aronové, která se v posledních letech stává předmětem rozsáhlého vědeckého zkoumání, vychází z toho, že nervový systém vysoce vnímavých lidí si lépe uvědomuje drobné nuance života, protože jejich mozek zpracovává a reflektuje informace více do hloubky.

 

Biologové zjistili, že vysoká vnímavost se vyskytuje u nejméně 100 druhů a je považována za strategii přežití. Vysoce vnímavé zvíře nebo člověk je obzvláště bdělé – vidí jasněji než ostatní, ale zase se snáze zahltí. Podíváme-li se na stádo zvířat, nalezneme několik jedinců, kteří jsou obzvláště všímaví – cítí, kde je nejlepší píce a kde se nacházejí zdroje vody, a obecně vědí, kdy je čas přesunout se jinam. Tato dovednost je důmyslná – je direktivní, ale opatrná. Zbytek stád se pak řídí chováním těchto vnímavých ochránců, kteří jsou dostatečně všímaví, aby věděli, kdy se dát do pohybu a kdy zůstat na místě. U lidí je zatím vysoká vnímavost většinou spíše přehlížena a upozaďována, a proto mají lidé, kteří se jí vyznačují, pocit, že je s nimi něco špatně, a jejich vnímavost poznamenává jejich sebevědomí.

 

Intuitivní vnímavost: forma vysoké vnímavosti

 

Všichni intuitivně-vnímaví lidé jsou vysoce vnímaví, ne však všichni vnímaví lidé mají zároveň vyvinutou silnou intuici.

 

Itnuitivně - vnímaví lidé si ve většině případů vypěstovali doplněk ke své vnímavosti jako vrstvu emocionální sebeobrany v raném dětství. Tímto doplňkem je mimosmyslová dovednost nad rámec běžných smyslů.

 

 

Mimosmyslové schponosti a intuitivní instinkty

 

Jedno mají všichni tito lidé společné – o své schopnosti a instinkty se neprosili, prostě se u nich objevily. Často se projevily v raném dětství, pak náhle na velkou část života zmizely a potom se vrátily zhruba ve stejné době, kdy se začaly objevovat jiné projevy smyslového přetížení. Intuitivní schopnosti nabývají několika podob. Většinou přicházejí postupně, obecně jde ale o následující aspekty.

 

Předtuchy

 

Nejdříve je to obecný pocit, že člověk vidí nebo ví věci dřív, než se stanou. Pro některé intuitivně – vnímavé lidi má takový pocit nesmírně zřetelnou až duchovní povahu – vidí věci ve spánku a také nahlížejí do života ostatních. Mají schopnost vidět následky, které dalece převyšují viz typu „Potkáš vysokého, snědého, pohledného cizince“ nebo předpovídání čísel v loterii.

 

Předtuchy souvisejí spíše s porozuměním lidem a se schopností vcítit se do jejich pocitů. To se často týká vztahů. Situací v práci a čehokoli, co souvisí se nebezpečím. Takové vcítění se většinou objeví zcela spontánně – mnoho intuitivně – vnímavých lidí velmi intenzivně pociťuje energii ostatních, vidí jejich životní situaci a cítí, jak dopadne to, co je trápí. Někdy není jejich pohled mezi nejbližšími příliš oblíbený, protože jej chápou jako „malování čerta na zeď nebo vměšování se. Setkáváme se proto s řadou velmi sklíčených intuitivně- vnímavých lidí, kteří nenacházejí pochopení u těch, které milují.

 

V rané fázi je pro intuitivně-vnímavé lidi tahle neschopnost najít pochopení velmi bolestné, protože cítí, že pomoci něco vyřešit či zachránit je jejich povinnost. Tato vnímavost, díky které vidí ve snu nebo v bdělém stavu věci dřív, než se skutečně stanou, před mnohé z nich staví morální dilema. Ptají se sami sebe :“ Mám, nebo nemá o tom promluvit?“

 

Často je to nevděčná úloha, říkat lidem něco, o co se neprosili, a postupně to začíná mít vliv na jejich sebeúctu. Pohled těchto lidí na věc je často ignorován a přehlížen, často ale pak za několik měsíců zjišťují, že jejich předpovědi se skutečně naplnily. Jak to ale věděli? Jedná se snad o nějakou kouzelnou schopnost? Je skutečně možné předpovídat důsledky, když máte jen zanedbatelné nebo téměř nulové množství informací?

 

Mnoho lidí se kloní k názoru, že intuitivně – vnímaví lidé majcí instinkty nad rámec běžných norem lidského chování jsou blud, kterému věří jen pošetilci. Tohle přesvědčení skutečně intutivně-vnímavé lidi deprimuje a mate, protože jejich nejhlubší podstata, něco, co nemohou ovlivnit nebo se od toho odstřihnout, je zlehčována a považována za nepřijatelnou.

 

Intuitivně – vnímaví lidé si myslí, že všichni okolo jsou normální a něco v nepořádku je s nimi. Díky tomu, že jsou velmi citlivý na energii, vidí intuitivně-vnímaví lidé věci dřív, než se stanou, jsou velmi vnímaví vůči ostatním, nestrpí hlupáky, jsou extrémně ostražití a nezdržují se zdvořilostními rozpravami o počasí – chtějí se dostat k hovoru o něčem zajímavém, anebo se raději do řeči ani nepouštět.

 

Intuitivně-vnímavým lidem stačí dvě vteřiny, aby se rozhodli, zda je jim někdo sympatický, nebo ne. Nerozhodují se na základě vzhledu, toho jak člověk vystupuje, ale řídí se tím, co cítí. Což navenek vypadá, jako by měli o kolečko navíc – není tedy divu, že někdy pochybují o své příčetnosti.

 

 

Intuitivně-vnímavým způsobuje konfrontace skutečnou fyzickou bolest. Musejí se vypořádat s informacemi, které v souvislosti s konfrontací získají od svých vlastních smyslů, a k tomu ještě zpracovávat emoce toho druhého. Je-li tou emocí vztek, zaryje se jim hluboko pod kůži někde v oblasti břicha, což nemá nic společného s příjemným rozechvěním, které v těchto místech jindy pociťujeme. Jde-li o bolest, cítí obrovskou vinu za to, že ji způsobili a druhého zarmoutili. Pro intuitivně -vnímavého člověka znamená konfrontace nutnost se obrnit a připravit na energetický nápor.

 

Smyslové přetížení

 

Autorka uvádí, že když na svých seminářích vysvětluje, proč intuitivně-vnímaví člověk v obchodním domě prosviští kolem oddělení s parfémy, proč raději odejde z restaurace, než by si sedle ke stolu, aby měl jistotu, že u stolu ve tvaru obdélníku dostane místo na kraji, ale v případě kulatého stolu je mu jedno, vždycky se jí dostane souhlasného pousmání.

 

Proč to ale tito lidé dělají? Odpověď zní – informační přetížení. Intuitivně- vnímavému člověku voní parfumérie jako chemická továrna, která má za úkol způsobit mu bolest hlavy. Vyrazí- li na jídlo do restaurace, očekává, že si odpočine a pochutná. Pro intuitivně- vnímavého člověka, který byl usazen zády ke vchodu, to má ale k odpočinku dost daleko. Lidem, kteří do restaurace přicházejí, se hlavou honí spousta otázek: Kam si sednou? Kde sedí kamarádi, se kterým se mají setkat? O těch nervózních na prvním rande ani nemluvě…

 

Všechny tyhle informace díky své vnímavosti takový člověk zachycuje, ačkoli ty lidi vlastně ani nevidí. Cítí se kvůli tomu ohrožený, vystavený na pospas emocím ostatních, i když nechce. Chce se v klidu najíst. Zprvu si to tito lidé neuvědomují – připadá jim pouze, že se jim během jídla každých pár minut změní nálada. Když se ale mohou posadit čelem ke dveřím, mají podle všeho své pocity lépe pod kontrolou - nezastihne je to tak nepřipravené.

 

A jak je to s tím obdélníkovým stolem? Intuitivně – vnímaví lidé vědí, že ti, kdo jsou v dané skupině rádi pány situace, nebo ti, kdo jsou obzvláště nervózní, zamíří doprostřed stolu. Takoví lidé si budou dělat starosti, co si objednat a jestli se bude platiti dohromady nebo zvlášť, a intuitivně – vnímaví lidé nechtějí tohle všechno zpracovávat. Vyšli si ven, aby se pobavili s přáteli, a ne aby se ocitli pod nevědomou palbou něčí mysli.

 

Na kraji stolu se tito lidé cítí o tolik lépe – z každé strany mají jen jednoho člověka, s jehož energií se musejí vypořádávat, a naproti nim sedí většinou další vnímavý člověk. Mají spoustu věcí, které mohou s ostatními probírat, nikoli jen počasí a povšechná zdvořilostní témata. Zakrátko se konverzace stočí na závažnější témata, zatímco ti společensky úzkostní se zoufale snaží ukořistit místo uprostřed, kde budou bojovat o slovo a prokládat to častým nervózním smíchem. Těm „hlubokým“ lidem na konci stolu se vyhýbají a často je zprvu mylně považují za plaché.

 

 

Intuitivní vnímavost a moudrost

 

Pronikavá moudrost je součástí výbavy intuitivně-vnímavých lidí a často je u nich přítomna už od raného dětství. Intuitivně-vnímaví lidé byli v dětství často mylně považování za plaché, oni ale jen zaměstnávali svou mysl odhalováním toho, jak vidí svět ostatní, a netrvalo jim dlouho uvědomit si, že ostatní podle všeho nesdílejí jejich hodnoty.

 

U některých z nich to vedlo k pocitu emocionální izolace, protože se vinou své přehnaně odpovědné povahy pokoušeli starat o ostatní dřív, než na to sami byli dostatečně vyspělí. Mnoho z nich si vysloužilo označení „malý dospělý“ nebo „moudré dítě“, nevystupovali ovšem přemoudřele. V jejich případě se jedná o tichou, na první pohled neznatelnou formu přirozené moudrosti. V pozdějším věku, jak se snaží tuto moudrost setřást, musejí tito lidé často dělat při rozhodování ústupky, aby zapadli. Je to součástí jejich sklonu „zachraňovat ostatní, vyhýbat se jako čert kříži jakýmkoli soudům a cítit se v bezpečí a milován. Tohle je vzniklé z kompromisů u nich přežívá až do dospělosti – zvlášť pokud pocházejí z prostředí, které je naučilo vážit si víc toho, co si myslí okolí, než svého vlastního pohledu. Až když skutečně pocítí ten stud, vinu a smysl pro povinnost, začne na jejich vnitřní dveře klepat intuice.

 

Otázkou je, proč si intuitivně-vnímaví lidé své hlubší smysly tak najednou uvědomí. Autorka si myslí, že v mozku se tohle uvědomění spustí jako silný instinkt přežití, aby intuitivně – vnímaví člověk, který šel až příliš často přes závit, mohl sám sebe uchránit před emocionálním zhroucením, když už nedokáže své přetížení smysly unést. K tomu „přepnutí“ dochází, když má intuitivně – vnímavý člověk dost pocitu, že je postrkován od čerta k ďáblu. Jedná se o nevědomý spouštěč, který postupně přechází ve vědomí.

 

Příště: Stres a intuitivně - vnímaví lidé. Pocit "návratu domů". Pravé já.

 

Z knihy: Intuitivně vnímaví lidé, Heidi Sawyerová