Dětské kruhy

Jeden antropolog navrhl dětem afrického kmene hru.
Dal koš plný ovoce ke stromu a řekl dětem, že kdo u něj bude nejdřív, vyhrává všechno sladké ovoce.

Jakmile to dopověděl, děti se navzájem vzaly za ruce a všechny společně utíkaly ke stromu, posadily se spolu kolem košíku a těšily se společně na dobroty.

Když se jich antropolog zeptal proč běžely spolu, proč jeden neběžel aby byl u koše s ovocem první a tak mohl mít celý koš ovoce pro sebe tak řekli:

" UBUNTU, jak jeden z nás může být šťastný, když by byli všichni ostatní smutní? "

"UBUNTU" v jihoafrickém jazyce znamená: "Lidská laskavost" nebo ve filozofickém smyslu "víru v univerzální pouto sdílení, které spojuje celé lidstvo", také se volně překládá jako "Já jsem, protože my jsme."

Zdroj a obr. internet, fb skupina  Africké děti
 
Dělat dětské kruhy mě z počátku původně ani nenapadlo. Někdy tak člověk klopýtá o své zavřené oči. Impulsem pro mě byl požadavek maminek ze ženských kruhů a jedné úžasné dívky na hranici ženství, která se účastnila jednoho Lunárního předení. Tato naprosto úžasná a otevřená dívka  vyslovila přání, mít také možnost  scházet se po výkonu ve škole v esenci podpory, svobody být sáma  sebou a se sebou,  bez hodnocení a posuzování. V možnosti ztišení, upřímnosti a naslouchání sobě a tepům přírody. Řekla jsem si proč ne, vždyť jsem učitelka. 
 
Byla bych ráda, kdyby si děti udržely víru v život, naučily s ním být na jedné vlně, vnímat, cítit a stávat se jím, ve všech podobách, které přináší, ve světle, ale i ve stínu. Jakým směrem se jednou rozhodnou jít, je na nich. Jen doprovázet a nechat být.
 
 V dětských kolech se tedy propojujeme s rytmem přírody, který má mnohem barevnější spektrum než známe. Všichni asi víme, že jaro v březnu má naprosto jiný náboj a energii než v květnu - přesto je to stále jaro. Snažím se naučit děti vnímat tyto jemné vlásečnice přírody a učím je všímat si změn nejen v přírodě, ale i u sebe, u dospělých a stárnoucích lidí. Vedu k pochopení sebe a pochopení stárnoucích lidí stejně jako mladších. Strom kvete, plodí a shazuje listí, aby si šel jen odpočinout. Pomalu připravuji dívky na období menstruace, kdy je velmi důležité být vnímavé ke svému tělu, cítit a vědět, co je pro ně v danou chvíli důležité, kdy přidat, kdy ubrat, aby si zbytečně neubližovaly a netrápily se psychicky. Intuici považuji u dívek za zásadní. Je to nejdůležitější průvodkyně mladé ženy, když se vypraví do světa. U chlapců není mým cílem výchova k přecitlivělosti, ale zdravému vztahu ke svým citům a moudrému vnitřnímu vedení  v respektu ke svému mužství a úctě k ženství. Ve školách se děti učí exaktnímu vnímání života, logice, řádu a systému. A je to v pořádku a správně, ale je to jen půlka školy zvané život. Snažím se najít druhou půli k doplnění. Vedení k vnímání sebe, svých potřeb, svého vedení intuice, k životu se vším co přináší a schopností se v něm zorientovat, k naslouchání přírody a svého těla a ztišení se.
 
Ráda bych vytvořila prostor, kde by mohly být stále napojení na své pocity a mohly o nich volně hovořit a uvědomovat si je, bez rad, posuzování, či kritiky. Jen s láskou a respektem přijati. Čímž se učí i ostatní v kruhu resepektovat pocity druhých. Ráda bych vytvotila pro děti jakési lázně, kde se zaství, nasytí  a uvolní jejich vnitřní ladění.